Vědomí, přítomnost, dbalost, vnímavost.
Snažím se slovy vyjádřit stav bytí, kdy je člověk opravdu člověkem a ne automatickou pračkou. Je o tom spousta knih, nepřeberné množství přednášek a seminářů a obecně se tento stav bytí stává cílem čím dál více lidí. Je to stav živosti, nezávislosti, pravdy a vůbec.
Teorie a povídání je jedna věc. Praxe je věc druhá. Teorie říká kudy kam. Praxe je to, o čem se mluví. Někdy se stane, že to množství knih člověku, bažícímu po harmonii, nahradí samotnou praxi. U studia je cítit radost z pochopení, u čehož se skrývá nebezpečí záměny za skutečné prožívání bdělého stavu přítomnosti v každodenním životě.
Praxí může být prakticky cokoliv. V rámci toho, o čem mluvím, není důležité, co děláme, ale jak to děláme. Kým u toho jsme. Děláme to automaticky, nepřítomně, nebo si tu činnost volíme a děláme jí rádi a přítomně? Nemluvím o přemýšlení, ale o duchapřítomnosti.
Zoufale se pokouším popsat nepopsatelné. Odkázat na esenci, ležící mimo slova a myšlenky. Dalo by se kolem tohoto kluzkého nehmatatelného pobíhat doslova donekonečna, ale na to, jako smrtelník, nemám dost času, takže konečně přejdu k věci.
Zmíněná praxe má v mém životě zvláštní místo. Nejčastěji se rozvzpomenu při uklízení, při meditaci, v přírodě a při čekání. Jsem pak bystřejší, vnímavější, svět je pro mě zajímavější. Navíc si mnohem víc věcí zapamatuji. Například když duchapřítomně opouštím pracoviště, dokážu si později mnohem lépe vybavit, jestli jsem zamkl. Vsedě se okamžitě narovnám, jinak sedím jako shrbená stará babka. U jídla mě zaujme ta rozmanitost chutí a textur a jím pomaleji. Uklízení mě začne bavit, protože mi každý pohyb přijde jako tanec. A tak dále...
Výhody jsou tedy ohromující. Jenže to není všechno. Vyrovnání sil funguje. Čím častěji jsme uvědomělí, tím jsme silnější. A čím jsme silnější, tím nám život chystá větší výzvy, protože jsme schopní je zvládnout. Jsou to zkoušky a upevnění naší pozice. Posilování kolektivního vědomí. Funguje pravidlo, že čím výš stojíme, tím delší je pád dolů. A dolů se padá. Musí to tak být - protože to tak je. Nic není navíc a nic nikde nechybí. Jak to vím? Nevím. Existuje to mimo zkušenost, vědomost, víru, naději, pocit. Víc než cokoliv jiného, vy to víte taky.
Ve vesmíru
je všechno správně.
Žádné komentáře:
Okomentovat