Nic není nereálné, jen válka
Střelba, oheň a exploze. Prach, vedro a dusno. Džungle ostrova Iwo Jima, roku 1945. Nikomu se zde nelíbilo. Jak nekonečným zástupům vzteklých Japončíků, tak nelítostným a dobře vyzbrojeným mariňákům. Jenže válka je tak silný zážitek, že dokáže přeformovat lidské vnímání a myšlení k nepoznání.
Vojíni první třídy Freeman a Thunderclap byli šedesátý den za nepřátelskými liniemi. Celá jejich jednotka byla pobita, komunikace a mapy byly zničeny při požáru. Netušili jak se dostanou zpět. Byli považováni za mrtvé. Naštěstí jim zbyl dostatek munice a hlavně velké množství zlosti.
Při procházení džunglí jednou spatřili nepřátelský bunkr obehnaný spletitými zákopy. Thunderclap byl specialista na těžký kulomet. Měl 30.cal Browning M1919A6 a na sobě namotáno asi 20 stop nábojových pásů. To bylo přes 300 nábojů. Zalehnul za padlý kmen s vynikajícím výhledem na okna bunkru a zákopy. Připravoval si kulomet a vojín Freeman zatím pil energy drinky a whisky. Thunderclap si sundal opasek, do dírek nasoukal granáty aby držely za pojistku a švihnul směrem na bunkr. Granáty popadaly mezi zákopy a jeden vlítl i oknem do bunkru a než si Japončíci uvědomili k čemu se schyluje, granáty explodovaly. Tři z nich roztrhaly několik Japonců v zákopech, jeden vystřelil kus kulometčíka ven z bunkru a zbylé dva vybouchly naprázdno. Mezi prvními výbuchy Thunderclap již začal pálit z kulometu. U hlavně se vytvářelo peklo, které trhalo maso zmatených pobíhajících Japonců na cáry. Střílel bez přestání, hlaveň začala červenat, ale spoušť nepustil. Jeden Japonec se snažil hodit granát jejich směrem, ale těsně než ho odhodil ho trefila střela přímo do ramene. Ruka se v ten moment vypařila. Granát po dopadu na jeho hlavu explodoval a rozerval Japonce na kousíčky. Thunderclap měl ještě půl zásobníku, neustával ve střelbě. Stále bylo na co střílet. Jednoho utíkajícího Japonce rozpáral skrz záda takovým způsobem, že jeho vrchní část byla odhozena deset metrů daleko. Zásobník pomalu docházel. Thunderclap se příšerně potil, nábojnice mu lítaly do obličeje a měl od nich na mnoha místech popáleniny. Střílel hlavně do otvorů v bunkru, ve kterých se neurčitě míhal kulomet a zmateně kropil džungli kolem. Při posledních nábojích Thunderclap střelil do sudů s palivem nedbale skryté pod plentou. Ty explodovaly a po detonaci, která rozmetala dva stromy, bednu se zásobami a japonského mechanika, nebylo slyšet nic. Přesto bylo jasné, že Japonců tam zbylo ještě opravdu hodně. Začal přebíjet.
Z kouře za ním se rozezněl příšerný monstrózní zvířecí řev. Nastalé ticho prořezával takovým způsobem, který by se dal věrohodně popsat jen ve fantastických nebo hororových příbězích. Tento řev, který otřásal stromy od kořenů doprovázel dusot jakoby stáda tisíce bizonů. V dýmu se vyrýsovala postava. Byl to vojín Freeman, běžel s M6 Bazookou na rameni a M2 Plamenometem na zádech. Běžel tak rychle, že proudem vzduchu lámal i silné větve, bylo to neuvěřitelné. Všiml si ho kulometčík v bunkru a začal pálit jeho směrem. Freeman na něj v ten moment vystřelil z Bazooky. Výstřel přehlušil jeho řev, raketa letěla. Upustil Bazooku a vyskočil do vzduchu. Raketa dorazila na cíl určení, explodovala a vytrhla z bunkru kus zdi. Kulometčík již neexistoval. Freeman byl stále ve výskoku, ve vzduchu. Dopadl na zem, do kruhového centra spleti zákopů, kde se strachy krčilo nejvíce japonských vojáků. Za letu si stačil vytáhnout plamenomet a těsně před jeho dopadem už vnitřek zákopu pohltila smrtící výheň. Vypálil celý vnitřek zákopu od veškeré živé hmoty, za pokřiku „Die you suckers!“, a pokračoval úzkou chodbičkou směrem k bunkru. Toto bylo necelých dvacet sekund. Thunderclap dokončoval v nabíjení kulometu a během toho viděl jak ohnivá koule postupuje pod zemí a vypaluje ven nepřátele. Ti vyskakují ven a marně se pokoušejí servat ze sebe hořící kůži. Armáda plamenů se dostala až k bunkru a najednou přestala. Bylo vidět pouze dohořívající kusy masa všude kolem. Celé okolí bylo spálené a rozstřílené. Freeman vylezl na bunkr přesně nad vchodové dveře, v ruce měl vývrtkový spínač. Stiskl ho a dveře bunkru zmizely i s kusy okolních stěn v mohutné detonaci. Z bunkru vybíhali s křikem Japonci s připravenými bajonety, ale Freeman stál přímo nad nimi s plamenometem. Uškvařil je zaživa, hbitě seskočil dolů a vběhl dovnitř. Bunkr explodoval v tak velké ohnivé kouli, že její horní okraj dosáhl vrcholku stromů a celé okolí zmizelo v ohni a dýmu.
Thunderclap vyčkával za kulometem. Vtom se ze zákopů zvedl Japonec s Arisakou s bajonetem a utíkal s ječením směrem k němu. Thunderclap stiskl spoušť, ale kulomet se zasekl. Japonec byl už skoro u něho, najednou se ale Thunderclap zvedl, popadl kulomet za hlaveň a praštil s ním Japonce po tlamě. Tomu uletěla helma i s hlavou do houští. Freeman se s očouzeným obličejem a roztrhanou uniformou vracel za Thunderclapem, ten si smýval zbytky lebky z pažby kulometu. Sedli si na pařez a rozdělili si polévku do ešusů. Z jídla je ale vyrušil k nim se plazící do černa ohořelý Japonec s nožem v puse. Freeman obrátil oči v sloup, strčil lžíci s polévkou do úst, vzal kanistry s palivem do plamenometu a rozstříknul s nimi jeho hlavu po zemi.
Jaroslav Dubánek (20 let)
2010
Žádné komentáře:
Okomentovat