Orsó

Orsó

Během tyčení se na hlučném prostranství obchodního domu ArsenPyč, byl Orsó vyrušen celkem ujmutě. Nebejt horznýšovy zcepenělé svaloviny, svalil viny, a posral by se. Hňácavým pohybem se obtočil kolem své změklé osy a způsobil turbulenci časoprostoru a olízal Kachena. Starého rozhmotnělého nechměbejta, co brousí kazizub dennnodennně. Co se stává obvyklých dní, je okupřen hokynář a Orsó se zeptal Kachena o co jde, že mu narušuje homicidní čakru.
Kachena pozačal vyhřeznutím zřeknutí od začátečního bodu.
„Jsme se dohodly s Hýn, že se sezkupýme spátky dohromadi. Celá nová ves je pro našý vjec! Neňý cezty spjet. Horké kaše okolo se choďyt, jako hrách proťy jedoucýmu vlaku házet, rozumýš? Musým tě dostat spátki, jynak mně rozhrižou céres, chápyš? Neodmýtňy mně, prosymtě. Nerad se bublým u ožaludčeňý. Horko těško ťy vysvjetlým proč, to se musýš optat Hýna. Letákuju do pryč, mám ješťé kopcé prácé, herž?“
„Ó no nó! Totó jest hodně rychló na mojí šolonku. Nacpi si Hovno do Chřtánu a uteč, viď. Nepotřebuju vědět víceró nó. To víš že jó. Upaluj, až se ti slépky obracejó v kotníkých.“
Vydal se Orsó přestati bradu tyčit se onkel a olepil si hnáty novou zemí kupředu vydávajíce svou pohybovou energii. Lidí hory, nohy nohy. Procházet se sračkama lidskejma, hnus obšklivej. Cestou odkoupil obal s oroseninou a srknul výtrž. Naštrůdlovaných chodeb plnej ArsenPyč a Orsó noha co nohu klopejt až orosenina ucvrndnul. No tak japak pes, prostě kterej rád oblíkne stres, ten choď do ArsenPyčy.
Šplínavým rámusem vnějším se Orsó obzvláště vynikajícím způsobem PROSÍRAL. Nebylo zbytí na zbyt. Všeckým okolím poskakovaly ostré rysy všeříkajících nesmyslů nalepených. Jako kámen do očí hožený jsou plakáty směšný a příjemný. Sedum plechů do hlavy, tak tak. Uškubnul si a radši vesloval puklou rychlostí do hněsta.
Hodně míň je teď. Kam doběhl, nastrojil pohled a rozloupnul dveřný systém houmu. Hýn zrovna sypal hantar do vařenice holuba. Orsó zplodil krůpěje jako zteč. Kloktnul napříč žíněnkou jídla a vyzval.
„Hýn, co mě chtěla plácnout tvoje dutá kopa hovniválů? Kachena totálně zmrdala kozy. Ať se znova rozběhne na mojí poziční kontru, tak nepoběží dál nohatě, ale okatě. Vařování hnedka, slepicí na kukuřice.“
„Náměl copán ototo? Neřečni ostře. Vytrénovali jsme řídko platidla. Prásk tě! Hontoto apyla,“ nadzvedla Hýn omnipysk a hantr.
Orsó plesknul osobně a seříznul lokty.
Hýn slepě nemlčela: „Machto holó ojeny. Sekni si radši stehnáky. Chtěnej seš prototoč, říknu ti to kolotoč. Platidla stě čerovotoč, pro tunhle balíček se votoč.“
Orsó natáh šlachu a rozlíp rezervní oka na TO. Štusy málo svázanejch vůbec ne nerovnejch lítáků fýn. Nehý to Orsýna roznítilo až mokvání očního bulky iniciovalo. Temen hlavy posunul vzad a shodil hledák na Hýn.
„Čapni a řež se do čochy ArsenPyčy rozplácnout Prasečím Držkám stonky pakobylek, tohlenc. Ať se natahuje tvoje rameno v běžení, leč ti sekec mazec vyčaruju v obličej.“
Hoplen Orsó se chopil vyzvání a obohacen celulózním odvrhem komerce raketil sypat běžení k nevysněnému tyčení se v ArsenPyče. Konec není koncem jak hruška není válcem.

Jaroslav Dubánek (20 let)
2010