Někdy se však stane, že Čjek potká někoho, kdo tvrdí, že hrajeme role.
"Cože? Ale tohle jsem já," říká Čjek.
Perfektně vytrénovaný, naprogramovaný syntetický mechanický myšlenkový stroj (rozuměj rozum) odmítá takovou troufalost. Vytrvale bojuje za svou víru, za svou stranu, za svou vlast, za svou identitu, za svou OSOBNOST. Jenže...
Semínko bylo zasazeno. Nyní je to otázkou času, jak dlouho potrvá, než vzklíčí a vyroste. Nakonec ta umělá slupka pukne. Jako když pampeliška roztrhne asfalt. Pravda vždycky přežije i tu nejchytřejší lež. Čjek právě zjistil, že hraje divadlo. Nakonec přestane bojovat, protože nemá význam se bít za něco falešného. Nakonec zjistí, že je někdo jiný.
Kdo? To ví jen on. Vy nakonec budete vědět, kdo jste vy. A takto skončí všechny války, veškerá kriminalita, všechno utrpení.
Na co jsem se to chtěl ještě zeptat...
Jo!
Žádné komentáře:
Okomentovat