Nejprve jsem z jídelníčku odstranil cukr a ráno jsem si začal vyplachovat olejem. Má ponaučení však sahají mnohem hlouběji, než jen do dutiny ústní. Polk.
Když mě nic nebolí, přemýšlím o sobě jako o kreativním člověku se smyslem pro humor, chutí do života, býčí vůlí, ptačí perspektivou a celkově se vnímám převážně pozitivně. Když ale zabolí zoubek, vnímám se jen jako trpící bytost. Nemám ani pomyšlení na nějakou tvorbu, či dobrý skutek. Nejradši bych zuby páral živé maso od kostí.
V jednu chvíli mě to zarazilo. Zatnul jsem zuby (ale jen trošku, aby to nebolelo) a po chvíli snažení jsem se začal vnímat jinak. Přehodí se výhybka a nekonečný vlak myšlenek jede po jiné koleji. Vymyslel jsem si něco, na co bych se mohl zaměřit. Pak to šlo ráz na ráz. Uvědomil jsem si vnitřní sílu, zvolil jsem si záměr, změnil jsem své chování.
Chce to jenom chtít. Toho chtění je však občas složité dosáhnout. Není to nic samozřejmého. Vede k němu snaha a záměr.
Zub přestal bolet.
Není to náhoda, udělal jsem to takhle už několikrát. Místo prášku jsem si dal vlídnost, vděčnost, vřelost, činorodost, radost, pokoru a dokonce i chtíč. Ano a ještě jedna důležitá věc, která zaslouží zvýraznit.
Je dobré znát své vášně.
Žádné komentáře:
Okomentovat